
Spolková republika Německo - Bundesrepublik Deutschland
Spolková republika Německo (SRN, do r. 1990 též nazývána „Spolková republika Německa, SRN“, „Německá spolková republika, NSR“, západní Německo) je federace 16 spolkových zemí ležící ve střední Evropě. Německo hraničí s Nizozemskem (577 km), Belgií (167 km) a Lucemburskem (138 km) na západě, s Francií (451 km) na jihozápadě, se Švýcarskem (334 km) a Rakouskem (784 km) na jihu, s Českem (646 km) a Polskem (456 km) na východě a s Dánskem (68 km) na severu. Ze severovýchodu má Německo přístup k Baltskému moři, ze severozápadu k Severnímu moři. Celková délka pobřeží je 2389 km. Německo je členskou zemí Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO).

16 spolkových zemí (Bundesländer), které se dále dělí na 438 okresů (Kreise):
Velká města : Berlín (3 388 434), Hamburk (1 726 363), Mnichov (1 227 958), Kolín nad Rýnem (967 940), Frankfurt nad Mohanem (641 076), Essen (591 889), Dortmund (589 240), Düsseldorf 575 100 Stuttgart 575 600, Brémy 548 900 ,Lipsko 513 600

Po 2. světové válce bylo Německo rozděleno do čtyř okupačních zón, sovětské, americké, britské a francouzské. Hlavní město Berlín bylo rozděleno do čtyř sektorů. Každá z okupačních mocností uskutečňovala ve své okupační zóně (a sektoru) vlastní představy, jak naložit s poraženým Německem. Území na východ od Odry a Nisy předal Sovětský svaz pod správu Polsku, což USA, Spojené království a Francie uznaly až dodatečně. Pro tento okamžik v dějinách Německa se vžil termín “nultá hodina”. Spor mezi Spojenými státy, Velkou Británií a Francií na jedné straně a Sovětským svazem na straně druhé o provedení měnové reformy ze staré říšské marky na marku novou, jež nakonec proběhla odděleně v západních okupačních zónách a zóně sovětské, urychlil vznik dvou německých států – Spolkové republiky Německo a Německé demokratické republiky. Dne 23. května 1949 vyhlásil v západních okupačních zónách předseda Parlamentní rady Konrád Adenauer Základní zákon (Grundgesetz), který vstoupil v platnost jako ústava Spolkové republiky Německo. Aby zůstala otázka sjednocení Německa nadále otevřená, nepoužilo se termínu “ústava”. To mělo podtrhnout provizorní charakter tohoto státoprávního útvaru.
Německá demokratická republika vznikla na území sovětské okupační zóny 7. října 1949 a do roku 1960 byl jejím prezidentem Wilhelm Pieck.
Spolková republika Německo směřovala svou zahraniční politikou k integraci do západního spojeneckého a hospodářského systému. V roce 1955 získala Spolková republika Německo postavení suverénního státu a stala se členem Severoatlantické aliance (NATO) a Západoevropské unie. Některé podmínky vítězných mocností, které omezovaly německou suverenitu a vyplývaly z Pařížské smlouvy (23. října 1954), byly zrušeny až 3. října 1990.
Hospodářský rozvoj a vývoj sociálně-tržního hospodářství probíhaly v průběhu padesátých let velice úspěšně. V roce 1961 byla postavena Berlínská zeď, která se stala symbolem rozdělení Německa.
Teprve nová “východní politika” (Ostpolitik), o kterou se zasloužil spolkový ministr zahraničí a pozdější kancléř Willy Brandt (SPD), vedla koncem šedesátých let a na počátku sedmdesátých k postupnému uvolňování napětí mezi Spolkovou republikou Německo a Německou demokratickou republikou. V následujícím období se normalizovaly vztahy se zeměmi východního bloku, s Československem 11. května 1973 Pražskou smlouvou. Oba německé státy byly v roce 1973 přijaty do OSN a v roce 1974 spolu navázaly diplomatické styky. Po nástupu Michaila Gorbačova a jeho politiky “glasnosti” byl odstartován proces rozpadu východního bloku – a německo-německého sjednocení.
Smlouvou z 1. července 1990 o vytvoření měnové, hospodářské a sociální unie mezi oběma německými státy byla splněna důležitá vnitřní podmínka pro znovusjednocení Německa. Dne 3. října 1990 přistoupila Německá demokratická republika k Spolkové republice Německo (podle odstavce 23 Základního zákona). Zahraničněpolitické podmínky znovusjednocení byly vyřešeny 12. září 1990 v Moskvě na konferenci “dva plus čtyři”, na které se sešli ministři zahraničí Spojených států, Sovětského svazu, Velké Británie, Francie a obou Německých států. Na konferenci se Německo zavázalo respektovat německo-polskou hranici na Odře a Nise a od vítězných mocností obdrželo neomezenou státní suverenitu, s výjimkou vlastnictví a vývoje zbraní hromadného ničení.
Hospodářská obnova pěti nových spolkových zemí na východě Německa, které vznikly na území bývalé NDR, probíhá díky mohutné finanční pomoci západních spolkových zemí a EU.
Bundesländer der Bundesrepublik Deutschland

Základní údaje
hlavní město: Drážďany
Rozloha: 18 413,91 km2
Obyvatelstvo: 4 301 267 (30. září 2004)
Svobodný stát Sasko na mapě Německa
Svobodný stát Sasko - Der Freistaat Sachsen je jedna ze 16 spolkových zemí Německa. Rozkládá se na východě Německa. Je jednou ze dvou německých spolkových zemí (vedle Svobodného státu Bavorsko), které hraničí s Českou republikou. Na severu hraničí s Braniborskem a Saskem-Anhaltskem; na západě se Saskem-Anhaltskem a Svobodným státem Durynsko, na jihozápadě se Svobodným státem Bavorsko; na jihovýchodě s Českou republikou (konkrétně s kraji Karlovarským, Ústeckým a Libereckým - všechny tři jsou historickou částí Čech); na východě pak s polskou částí Lužice a Slezska (vojvodství Dolnoslezské a Lubušské). V současných hranicích existuje od roku 1993. Pomalu se zotavuje z téměř čtyřiceti let komunistické diktatury bývalého NDR. V těchto dobách se průmysl a hlavně těžba hnědého uhlí výrazně podílela na devastaci krajiny Krušných hor a okolí. Dnes se tyto aktivity utlumují v zájmu zlepšení ekologické situace. Energetická problematika se v posledních letech řeší alternativním způsobem (větrné elektrárny) a zdá se, že tento trend je na vzestupu.
Povrch se pozvolna zvedá ze Severoněmecké nížiny (Norddeutsches Tiefland) k jihu do Krušných hor. Hlavní přirozenou páteří Saska je řeka Labe, sloužící v omezené míře k dopravnímu spojení s Českou republikou. Žitavské hory (Zittauer Gebirge) na pravém břehu Labe navazují na Lužické hory a stejně jako jejich český protějšek se vyznačují lidovou architekturou a tradicemi.
Sasko-Sachsen Sehenswürdigkeiten – památky zařazené v organizaci Unesco



Administrativní členění Saska
Vládní obvody
Svobodný stát Sasko se člení na 3 vládní obvody (Regierungsbezirke). Jsou jimi Drážďany, Kamenice a Lipsko. Ty se dále člení na 22 zemských okresů (Landkreise) a 7 statutárních měst na úrovni okresu (Kreisfreie Städte).
Zemské okresy
Saské venkovské okresy a statutární města
1. Annaberg (ANA)
2. Aue-Schwarzenberg (ASZ)
3. Bautzen Budyšín (BZ)
4. Chemnitzer Land Saská Kamenice-venkov (GC)
5. Delitzsch (DZ)- v této části se nachází Schkeuditz
6. Döbeln (DL)
7. Freiberg (FG)
8. Kamenz Kamenec (KM)
9. Leipziger Land Lipsko-venkov (L)
10. Löbau-Zittau Lubij-Žitava (ZI)
11. Meißen Míšeň (MEI)
12. Mittlerer Erzgebirgskreis Střední Krušnohoří (MEK)
13. Mittweida (MW)
14. Muldentalkreis Údolí Muldy (MTL)
15. Niederschlesischer Oberlausitzkreis Dolnoslezsko-Hornolužický (NOL)
16. Riesa-Großenhain (RG)
17. Sächsische Schweiz Saské Švýcarsko (PIR)
18. Stollberg (STL)
19. Torgau-Oschatz Torgava-Ožice (TO)
20. Vogtlandkreis Vogtland (V)
21. Weißeritzkreis (DW)
22. Zwickauer Land Cvikov-venkov (Z)
Statutární města
* Chemnitz (Saská Kamenice) (C)
* Dresden (Drážďany) (DD)
* Görlitz (Zhořelec) (GR)
* Hoyerswerda (Hojeřice) (HY)
* Leipzig (Lipsko) (L)
* Plauen (Plavno) (PL)
* Zwickau (Cvikov) (Z)

Cukrář (ka)
Pekař (ka)
Kuchař - číšník
Krejčí
Truhlář
Podnikání
Podnikání - dálková forma
Hotelnictví