září/říjen 2012(27.9. - 5.10.)
Bulharská škola si připravila asi nejrůznorodější program ze všech proběhlých setkáních, a tak si na své přišli úplně všichni. Tak jako v Polsku program nezačínal v partnerské škole, ale v Sofii. Studenti oboru Hotelnictví a turismu vědí, že při cestování autobusem se musí dodržovat bezpečnostní přestávky, a tak byla do programu přejezdu do Bulharska zařazena příjemná přestávka v městě Szeged s koupáním v termálních bazénech. Další den jsme se už v Sofii setkali s ostatními skupinami studentů a společně jsme si prohlédli hlavní město.
Naše skupina v Sofii, před prezidentským sídlem. Před kostelíkem Bojana, na okraji Sofie
Fresky v kostele namalované v roce 1259 patří k nejdůležitějším souborům středověkých nástěnných maleb. Celý komplex Bojana patří k nejlépe zachovaným památkám východoevropského středověkého umění.
V dalším programu jsme si prohlédli další památku Unesco, kterou byli všichni opravdu nadšeni. Krásné počasí ještě umocňovalo krásný dojem z opravdu nádherného Rilského kláštera, založeného v 10. století sv. Janem z Rily, poustevníkem kanonizovaným ortodoxní církví. Jeho asketické obydlí a hrobka se staly posvátnými místy a byly transformovány do klášterního komplexu, který hrál důležitou roli v duchovním a společenském životě středověkého Bulharska. Po tom co byl klášterní komplex počátkem 19. století zničen požárem, byl v letech 1834-62 postaven nanovo. Klášter je typickým příkladem bulharské renesance (18. a 19. století) a symbolizuje povědomí slovanské kulturní identity následující po staletích cizí okupace.
Asi největší nadšení v našem týmu si vysloužila návštěva národního parku Pirin, i přes poměrně rychlý pochod k nádherným jezerům. Jen náš tým měl to štěstí dojít nejvýše a užít si opravdu nádherné scenérie v překrásném pohoří. Vždyť, který jiný tým než náš by měl mít nejlepší předpoklady k rychlému výstupu? My z hor jsme na pochody zvyklí a ostatní týmy z rovin se nám nemohou vyrovnat.
Ani náš průvodce nevěřil, že chceme jít rychleji a dojít až k hornímu jezeru. Tak už půjdeme??
Náš tým u horního, tzv. Rybíhojezera
Není to nádhera? Všichni bychom se ještě někdy rádi vrátili. Pirinské hory nabízí různorodé a pravdu jedinečné pohledy na zdejší krajinu s vysokou estetickou hodnotou
Pirinský národní park rozkládající se na ploše 27 400 hektarů se nachází v nadmořské výšce 1 008-2 914 metrů v pohoří Pirin na jihozápadě Bulharska. Má typicky balkánskou krajinu s povrchem pokrytým vápencovými útvary, jezery, vodopády, jeskyněmi a borovicovými lesy. Skalnaté hory se 70 jezery jsou domovem několika stovek endemických a vzácných druhů flóry typické pro dobu pleistocénu na Balkánu.
Projektové aktivity se odehrávaly dvoufázově. První pracovní část se konala v horském středisku Pirinu, v Bansku. Proběhla jazyková lekce, slyšeli jsme lidové písničky a seznámili jsme se s krásnou legendou o slovanské tanečnici a tureckém vládci. Druhá část proběhla v místě partnerské školy, v Nové Zagoře. Studenti vytvořili mezinárodní skupiny, které řešily různé úkoly spojené s projektem – různé quizy o památkách Unesca v Bulharsku a o kultuře a lidových tradicích Bulharska. Mimo jiné se také učili bulharské lidové tance. Ty nám samozřejmě nešly tak dobře jako dětským i juniorským tanečníkům a tanečnicím, jak nám předvedli při veřejném vystoupení na městském náměstí. I naši studenti předvedli zadaný úkol- nacvičili a předvedli lidovou písničku.
Nácvik bulharského lidového tance.
V projektových tričkách a v mezinárodních skupinách řeší účastníci různé úkoly spojené s naším projektu.
Na cestě do Nové Zagory jsme ještě navštívili město Plovdiv s historickými památkami a typickými dřevěnými domy.
Tradiční přivítání v partnerské škole.
I když zařízení partnerské školy není nejnovější, tak tuto aulu jsme jim hodně záviděli
Tak co, povedla se nám ta písnička? Vystoupení našeho týmu
Poslední zastávka všech zúčastněných týmů v krásném přímořském městečku, Nesebar
Stará část Nesebru se nachází na skalnatém poloostrově v Černém moři. Nesebr, kterému je přes 3 000 let, byl původně thráckou osadou nazývající se Menebria. Počátkem 6. století př. n. l. se město stalo řeckou kolonií. Zbytky řeckého osídlení, které jsou převážně z doby helénské, zahrnují akropoli, Apolonův chrám, agoru a zeď z thráckého opevnění. Ze středověku, kdy Nesebr byl jedním z nejdůležitějších byzantských měst na západním pobřeží Černého moře, se zachovala bazilika a pevnost. Dřevěné domy z 19. století představují zase typickou architekturu této doby v oblasti Černého moře. Není ale jen starý Nesebr, nová část hraje velkou roli v cestovním ruchu. Při pobřeží je vybudována řada hotelů a v jednom z nich jsme strávili poslední dvě noci.
Když už jsme u moře, tak abychom nezkusili mořskou vodu? Je teplo, slunce svítí, tak hurá do vody!
Taneční i jiné kreace posledního dne společného setkání v Bulharsku
Druhý den se loučíme a vydáváme se na dalekou cestu domů. Na cestě se zastavujeme u bulharsko- rumunských hranic v památce Unesco v místě Madara. Takzvaný Madarský jezdec představuje postavu rytíře triumfujícího nad lvem, byl vytesán do 100 metrů vysokého skalního útesu. Madara byla prvním posvátným místem první bulharské říše, předtím než Bulhaři v 9. století konvertovali ke křesťanství. Nápisy vedle postavy jezdce vypráví o událostech, ke kterým došlo mezi lety 705-801.
Maďarský koník, velmi působivé místo.
Na zpáteční cestě přenocujeme v rumunských horách (v krásném a kupodivu levném pensionu), ráno si ještě prohlédneme Drakulův hrad Bran a pak už bez zastávky jedeme domů. Náročná cesta, ale krásné zážitky! Těšíme se už na další setkání s přáteli z partnerských zemí. Tentokrát vyjedeme do Francie.
Russe, jeden ze dvou mostů přes Dunaj v Bulharsku
Hrad Bran
Jaké památky jsme si v Polsku prohlédli? Tentokrát jsme viděli skutečně hodně pozoruhodných míst a mohli jsme se seznámit s kulturou a historií našeho souseda a mohli jsme se přesvědčit, že naše oba státy mají hodně společného nejen v historii ale i v současnosti. Hned za hranicemi Polska jsme udělali zastávku v městě Šwidnici, kde jsme si s velkým obdivem prohlédli jeden z unikátních hrázděných „Kostelů Míru „ – měli jsme velké štěstí, že byl náhodou v tuto mimosezonní dobu otevřen.
Asi nejvíce jsme byli uchváceni hradem Malborkem, skutečnou perlou mezi polskými památkami. Věděli jste, že je tonejvětší gotická stavba na světě a současně také největší stavba z cihel na světě? V jedné z expozic hradu jsme mohli obdivovat další atraktivitu, polský jantar v přírodní formě a zpracovaný do podoby krásných starobylých, ale i docela moderních šperků a jantarem vykládaných luxusních užitkových předmětů. Opravdová nádhera!
3x 
5x 